Liberec-Reichenberg – hospodářská metropole sudetské župy

Základní kámen pro to, aby Liberec se mohl stát hospodářskou metropolí v Severních Čechách, byl položen již v 16.století, jakmile se začalo v Liberci tkát sukno. První tkalci přišli do Liberce 1578 a během třicetileté války jejich živnosti zažily veliký rozkvět., protože Valdštejn (Wallenstein) zadal ve svém panství zakázky pro své vojsko právě v Liberci. V průběhu protireformace opustilo svůj domov mnoho tkalců, což způsobilo přechodný pokles výroby.

Další rozkvět nastal v 18.století i proto, že začala stavba textilních továren, které produkci vylepšovaly i znásobily. První textilní továrnu postavil v Liberci v roce 1797 Johann Georg Berger. Přes velký odpor tkalcovského cechu obstál na trhu. Jeho příklad našel mnoho následovníků, protože cechy se staly svými předpisy brzdou v cestě rozvoje. Také se již mnoho tkalců stalo zámožnými, a proto se zbavili pout cechů a stali se fabrikanty – vznikl stav měšťanské společnosti. 1882 pracovalo ve městě 1174 tkalcovských mistrů a z tohoto stavu bylo 614 samostatnými podnikateli. Již v tomo časovém období získalo město pověst, že je „Manchesterem Rakouska-Uherska“. Byl do úkaz toho, že liberecká sukna mohla s produkty anglického textilního průmyslu konkurovat přesto, že britský textilní průmysl byl v Evropě dominující.. Hospodářskou sílu města lze vyčíst taktéž z daňového zatížení, kterému město bylo vystaveno v této době rozkvětu: Liberec platil tehdy více na daních než celé královstvcí Dalmácie.

V roce 1906 uspořádalo město Deutsch-böhmische Industrieausstellung a poskytlo tak o   hospodářství v Deutsch-Böhmen skvělou výkladní skříň. Na následky První světové války trpělo zejména též hospodářství, protože zánikem dunajské monarchie zaniklo i mnoho odbytišt. Světová hospodářská krize dopadla počínaje rokem 1929 na Liberec obzvláště tvrdě. Počet textilních podniků klesl na polovinu. I přesto zůstal Liberec nejdůležitěším místem Deutsch-Böhmen, pozdější Sudetské župy. Jakožto takový uspořádalo město od roku 1920 každoročně Liberecké výstavní trhy. Přes negativní vlivy krize zůstal textilní průmyl pro Liberec dominantou: Bylo v něm zaměstnáno mnoho lidí. Tak např. továrny na zpracování ovčí vlny Johanna Liebiega zaměstnávaly 5000 osob, Franze Liebiega 2000 osob a C.Neumann a synové zaměstnávaly 1000 osob. Akciová společnost Johann Liebieg a Comp. tvořila samostatný městký celek. Zastoupen byl také průmysl kovodělný, nábytkářský a kožařský, tiskařský, na zpracování dřeva a průmysl potravinářský – asi 60 podniků – výrobky z cementu a průmysl sklářský. K tomu přišly i bankovní sektor a další kreditní instituty. 

Ve vlastnictví města byla plynárna a elektrárna, vodárna, doprava autobusy a tramvajemi, spořitelna a divadlo. Ve městě měly své sídlo důležité úřady, instituty pro obchod i živnosti. I státní lesy a státní statky měly své sídlo v Liberci.

 

Manfred Strauß

Posted in Aktuelles, Aus dem Heimatkreis Reichenberg, Historisches Reichenberg.

Schreibe einen Kommentar